Ekologie měkkýšů
Potrava
Plži fungují v ekosystému většinou jako konzumenti 1. řádu. Zpracovávají např. také odumřelé listy a tak zpřístupňují živiny (minerální látky) pro růst rostlin (Fischer, W., Reischütz, P., L. 1998). Vitrea sp., Euconulus sp. skeletují vlhké, zčásti rozložené listí opadu.
Juvenilní stadia plžů se živí řasami na povrchu půdy např. slimáčci.
Vodní plži se živí vodními rostlinami a umožňují tak přístup bakteriím k rostlinným tkáním. Rostliny pak hnijí a jsou zdrojem žádané potravy. Bakteriemi se živí různé larvy hmyzu. (Reichhof J. 1998 Pevninské vody a mokřady. - Ikar, 224 pp.) Vodní plži se také živí sedimentujícími planktonními řasami (planktonní déšť).
Někteří jsou ale masožraví a jsou tedy konzumenti 2. řádu, výjimečně i vyšších řádů. Dravé druhy: Daudebardia, Vitrina, Hyalinia, Circinaria loví hlavně roupice.
Mořský plž Janthina se živí převážně paruskami, např. paruska desková Velella velella patří mezi trubýše Siphonophora.
Plž Elysia viridis požírá řasy. Jejich chloroplasty přežívají delší dobu v těle plže a tvoří sacharidy, protože se plž zdržuje u hladiny.
Link: článek „Šneci si pěstují houby“ na serveru www.osel.cz
Kořist
Vektory
Hlemýždi fungují také jako vektor pro šíření houby Phytophthora palmivora.
Výjimečně mohou plži přenášet pyl (malakogamie). Podle některých autorů pyl okřehku (Lemna) a blatouchu (Caltha) přenášejí vodní plži. (Vaněk V., Stodola J. 1987 Vodní a vlhkomilné rostliny. - SPN, Praha, 312 pp., str. 36) Pyl těchto rostlin se ale pasivně šíří vodou i bez plžů. Zlatník (1973, str. 179) uvádí jako příklad malakogamie opylování mokrýše (Chrysopsplenium) na prameništích.
Odolnost vodních měkkýšů
Některé druhy dobře snáší chlad. Lymnaea peregra leze i po ledě a Planorbis planorbis může přezimovat i zamrzlý v ledu.
Slávička mnohotvárná patří mezi euryhalinní živočichy = může žít v mořské, brakické i sladké vodě. Při přechodu do jiného prostředí potřebuje však vždy určitou adaptační dobu. Někteří ulitnatí suchozemští plži snášejí také delší pobyt v mořské vodě a někteří sladkovodní plži až 2 týdny. Ve spojení s mořskými proudy je to důležité pro transport a šíření druhů. Částečně euryhalinní je také slávka jedlá Mytilus edulis: žije ještě v Botnickém zálivu (3 promile soli), ale dosahuje zde velikosti pouze 21 mm oproti maximální velikosti 110 mm v Kielském zálivu.
Vodní živočichové mohou být větší než suchozemští, protože voda má větší hustotu než vzduch a oni nejsou omezováni pevností kostry. Příkladem je největší měkkýš: krakatice Architeuthis dux může dorůst 18 i více metrů. Větší živočichové jsou také ve studených vodách, např. kolem Newfounlandu jsou nápadně větší hlavonožci (studený Labradorský proud).
Přisedlí mořští měkkýši v supralitorálu a eulitorálu jsou často eurytermní, protože na ně za odlivu praží Slunce.
Sublitorál je charakteristický usazenými schránkami měkkýšů, často odpovídá metalimnionu (termoklina) a bývá v hloubce 7 - 12 m.
Krakatice Architeuthis žijí ještě ve 450 m.
Krytožábří plži pronikají do hloubek téměř 2000 m.
Hlavonožec Cirrothauma murray, Lysotheuthis diadema a hlavonožci
řádu Wampyromorpha se vyskytují ještě ve 3000 m.
Chroustnatky žijí ještě ve 4200 m.
Kelnatky žijí ještě ve 4800 m.
Sépie Bolitaena pygmaea žije ještě ve 5400 m.
Plži zahrabaní v bahně žijí ještě ve 6860 m.
Mlži žijí ještě v neuvěřitelné hloubce 9000 m.
Srdcovka Cardium je velmi odolná proti hydrostatickému tlaku a hyne až při 400 - 600 kp, to odpovídá hloubce 4 až 6 km. Naproti tomu hřebenatka obrovská Placopecten megallanicus při komerčním výlovu z velkých hloubek hyne, ale z malých hloubek nikoliv.
Hlubinné a chladnomilné druhy mají menší schránky, protože při vyšším tlaku a nižší teplotě je zvýšená rozpustnost CO2 a hůře se vylučuje CaCO3.
Odolnost suchozemských měkkýšů
Plži žijí i v nadmořských výškách až 5000 m. n. m. (hranice trvalého života pro člověka je 5000 m, trvalá obydlí jsou nejvýše ve 4800 m. n. m.). Mlži vystupují nejvýše téměř do 4000 m. n. m.
Měkkýši jsou také velmi odolní vůči radioaktivnímu záření. Pro usmrcení slimáka je potřebná dávka 20 000 R (rentgen). Pro srovnání: ještěrka - několik tisíc R, člověk - 500 R, genetické změny se objevují již při dávkách menších než 100 R.
Vysvětlení některých ekologických termínů:
Spraš je jemný písčitý a na vápník bohatý prach, který byl v době ledové vyvát z morén a větrem roznesen daleko po Evropě. Při obsahu 10 -15 % Ca dává při mírných srážkách nejúrodnější půdy. Vzhledem k obsahu vápníku zde bývá i více plžů. Ve vlhkém klimatu je Ca vyplaven a vznikají těžké sprašové hlíny.
Zooedafon: permanentní = všechna vývojová stadia v půdě, temporátní = jen některá stadia, periodičtí = půdu vyhledávají v různých nepravidelných intervalech, parciální = vyhledávají půdu periodicky, alternující = sřídají 1 či více generací v půdě, tranzitorní = v půdě jen inaktivní stadia (vajíčka).
euedafon = celý cyklus v půdě, protedafon = v půdě jen některá stadia, hemiedafon = v půdě jen příležitostně např. euryektní druhy, pseudoedafon = v půdě jen dočasně: potrava, úkryty, přezimují a přečkávají sucho a teplo, tychedafon = v půdě jen náhodně. (Kratochvíl, J., 1936: Třetí příspěvek k poznání půdní zvířeny. Sborník VŠZ 23, Brno.)
Patří mezi půdní freaton = využívají k pohybu půdní póry.
Fauna opadu - opad poskytuje úkryt a potravu. Tomuto prostředí je plochou ulitou přizpůsoben např. Discus, aby mohl lépe vnikat pod kameny a kůru a protáhlou ulitou plži Ena a Abida. Vitrina s kulovitou ulitou vniká jen do větších dutin.
epigeon = fauna na povrchu půdy
Epizoa = trvalé neparzitální osídlení na povrtchu jiného organismu např. někteří plži a mlži se usazují na želvích krunýřích, (svijonožci Balanus sp. se usazují na škeblích a na kůži vorvaňů). Pokud drobní živočichové žijí v tělních dutinách hostitele (např. v plášťové dutině plžů) aniž by mu škodili, nazýváme tento jev entekie.
Při studiu ústřicových lavic zavedl Möbius roku 1877 pojem biocenóza (biocenosis) = heterotypické společenstvo organismů. Tento termín se používá dodnes. (podle Möbius, K. 1877: Die Auster und die Austernwirtschaft. Berlin. z Lososa 1985)
Copyright (c) 2002-2005
Michal Maňas.
Tento dokument smí být kopírován, šířen nebo upravován podle podmínek
Svobodné licence GNU pro dokumenty verze 1.2 nebo libovolné vyšší verze
publikované nadací Free Software Foundation. Dokument nemá neměnné části ani
texty na předním či zadním přebalu.
Poslední aktualizace tohoto dokumentu